Přírodní památka »Stolpenský bazalt«

Stolpen leží na hranici mezi lužickým žulovým masivem a labskými pískovci. Jícen vulkánu se ve třetihorách prodral žulou a vytvořil mohutnou čedičovou homoli s výraznými pěti až šestibokými sloupy. Stolpenský čedič je významná geologická přírodní památka. Je typický pro vzhled hradu a mnoha budov ve městě, pro které byl použit jako stavební materiál. Opevnění, které je zcela postaveno z čediče jako na Stolpenu, představuje architektonickou raritu. Místní sloupkový čedič se řadí k nejznámějším nalezištím vulkanických hornin na sasko-českém území.Bazalt je nanejvýš tvrdý, odolný a černý přírodní kámen, který vznikl ve Stolpenu před 25 miliony let. V té době patřilo území Saska a severních Čech ke geologicky nejaktivnějším oblastem v Evropě. Pod dnešním Stolpenem se vytvořil ve zlomu v zemské kůře jícen, kterým se na povrch dral popílek, struska a láva. Tak vznikl několik set metrů vysoký sopečný kužel. Ten vytvořil jakousi »zátku«, jíž se další čedičové magma už nemohlo protlačit. Zůstalo v jícnu a pomalu vychladlo, přičemž se vytvořily charakteristické sloupy.Označení »bazalt« použil poprvé v roce 1546 slavný saský učenec a zakladatel moderního dobývání rud a jejich zpracování Gregorius Agricola. A tak stolpenský hradní vrch tvoří typovou lokalitu pro všechny čediče na světě. »Čedičový suk stolpenského hradního kopce« byl v roce 2006 prohlášen Akademií geologických věd v Hannoveru za »Národní geotop« a v roce 2012 se velmi úspěšně umístil v anketě nadace Heinz-Sielmann-Stiftung v Duderstadtu o »Nejkrásnější přírodní přírodní div« Německa.V hradním sklepení pod knížecím palácem na IV. nádvoří je na výstavě »Bazalt pochází ze Saska« názorně zdokumentovaná historie a výzkum stolpenského čediče.

Bližší informace o celkové tematice „stolpenského čediče“ získáte zde.

Hluboká studna v čediči

Čedičová studna na hradě Stolpen
Čedičová studna

Studna na hradě Stolpen je s 84 metry nejhlubší nevyzděná čedičová studna na světě, která jímá vodu z bazaltového suku. Saský kurfiřt Kristián II. rozkázal postavit studnu, aby bylo zajištěno nezávislé zásobování vodou i v době obležení. Až do počátku 16. století byl hrad zásobován vodou pouze z cisteren na dešťovou vodu nebo od poddaných sedláků, kteří měli za úkol dopravovat na hradní vrch vodu načerpanou v okolních potocích. Od roku 1563 zásoboval hrad čerstvou vodou vodovod, který byl považován za technické mistrovské dílo.

Čtyři saští horníci z Berggießhübelu potřebovali 24 let, aby v roce 1632 mohli dokončit působivé dílo. Pomocí tradičních nástrojů jako perlíků a želízek a technikou kladení ohně postoupili za rok průměrně o 3 až 4 metry, což odpovídá  1 až 1,5 cm za den. Voda se čerpala s využitím šlapacího kola. Brzy po dokončení v roce 1632 prošla studna »křtem ohněm«. Při přepadení Stolpenu císařskými Chorvaty během třicetileté války byla voda ze studny používána pro hašení požárů, ale také pro zásobování stolpenského obyvatelstva, které se ve válečných zmatcích uchýlilo na hrad a pevnost úspěšně bránilo proti útočníkům.

Na počátku Sedmileté války v roce 1756 a v napoleonském období okolo roku 1813, které bylo pro Stolpen osudovou epochou, byla studna částečně zasypána. Čištění probíhalo v letech 1883/1884. Po vyproštění sebevražedkyně v roce 1933 bylo ústí studny zakryto mříží. Během každoroční slavnosti na hradním nádvoří se voda ze stolpenské studny vytahuje jako za dávných dob rumpálem.